Věříme Klinice

28. 11. 2015 | jirkam

Je tomu skoro rok, kdy jsem v neděli 7. prosince 2014, na chvilku nakouknul do tehdy čerstvě obsazených prostor opuštěné budovy plicní kliniky v Jeseniově ulici na Žižkově. Musím se přiznat, že jsem všemu okolo Kliniky moc nevěřil. Nevěřil jsem, že aktéři vydrží a půjdou si za svým cílem udělat z Kliniky autonomní centrum, na které jsme ze západní Evropy zvyklí, a už vůbec jsem nevěřil státu, že k něčemu podobnému svolí. Také jsem měl pocit, že o Klinice spíše mnoho lidí - tak nějak mluví jenom na sociálních sítí, ale málokdo vlastně má potřebu a není líný ji navštívit a podpořit.

Klinika byla tři dny po mé návštěvě policií vyklizena a já jsem si v hlavě potvrdil můj scénář. Vlna solidarity proběhne lajkováním, zástupci Kliniky si pobrečí nad situací v kavárně a zástupci státu budou klidní, že nemusí riskovat s nějakým složitým projektem.

Jenže naštěstí (v tomto případě) je dnešní doba plná až vtipných paradoxů. K velkým politickým zastáncům Kliniky, jako byl tehdejší místostarosta Praha 3 Matěj Stropnický, se připojil na první pohled překvapivě ministr financí A. Babiš. Nevím, jestli si chtěl koupit morální odpustek nebo se v něm inicioval jiný podnět k dobrému skutku (např. veřejné mínění sociálních sítí), ale ve finále to zafungovalo skvěle. Svět státní správy se rozhodl, že se situací musí něco udělat a zároveň lidi okolo Kliniky si sedli ke stolu a dali dohromady koncept, který sice člověk znalý realizováním kulturních a společenských aktivit hned identifikoval v některých cílech jako neudržitelný a trochu naivní, ale samotný základ seděl na reálné situaci a možnostech.

Ještě dopoledne 24. ledna 2015, kdy se konala demonstrace na podporu Kliniky, jsem moc nevěřil, že to bude mít dlouhodobější smysl. Pak jsem dorazil na demonstraci, kde jsem měl za naše StreetCulture proslov k účastníkům. Musím říct, že mě reálie překvapily. Dorazilo obrovské množství lidí, kteří Klinice věřili. Statisticky bylo jasný, že z takto velkého počtu se prostě musí vygenerovat početně výrazná skupina, která Kliniku podpoří a udrží při životě.

Ani v prosinci a ani v lednu jsem ještě vůbec netušil, že za rok StreetCulture skončí na Klinice. Měl jsem pocit, že naše názory se v mnoha věcech protínají, ale cesta v realizaci našich aktivit je úplně jiná, jak říkají policisté: neslučitelná.

Zatímco Klinika rostla, realizovala vlastní projekty a aktivity pro veřejnost, my ve StreetCulture jsme se až moc zahleděli do sebe a řešili více zákon o komunitních médií, než samotnou podstatu a primární důvod vzniku našeho rádia: DIY. A tak přišel postupný pád. Zatímco jsme se odborníkům na různých debatách prezentovali jako vlajková loď komunitních médií, podvozek se nám pěkně zadrhnul.

V červnu letošního roku jsem už věděli, že jsme prostě v prdeli. A tenkrát jsem řekl lidem ze StreetCulture: pojďme se léčit na Kliniku. Třeba se dohodneme, třeba se vyléčíme. Lidem z Kliniky přineseme médium a perfektně fungující rádio, které vyrábí každý týden mnoho hodin autorského obsahu, který by možná i rádo vzala veřejnoprávní médium. Klinika naopak dá opět StreetCulture smysl. Usadí ho do rovin, které mu sluší a které zvládá. Prostě být v undergroundu.

Při dnešním výročí Kliniky nejde jenom o oslavu, že je tady s námi už rok. Slavíme také my ze StreetCuture a naši fanoušci. Jsme šťastní, že jsme v éteru vydrželi a že nás to stále baví a že věci, které děláme, mají stále smysl. Možná dokonce větší.

Gratuluju Klinice k výročí a zároveň držím palce Vilémovi, Tchybo, Hvojtovi, Davidovi a další lidem ze StreetCulture!

Jirkam,
za zakladatele StreetCulture o.p.s.