Moje dvojče
Jirkam a dvojče (foto: archiv StreetCulture)
29. 10. 2016 | Jirka Malina
Já a moje dvojče. Díky němu žije moje vzpomínka na rok 1989 a tehdejší klučičí symbol přicházející svobody. Když jsem ho dostal, moje senzory začaly blikat. Stokrát jsem si na papír obkresloval kazeťák z jednoho německého katalogu, který jsem si každý den s kámoši prohlížel a snil, jak se žije v lepším světě.
Doufal jsem, že jednou i já budu mít náš klučičí symbol svobody. Pořádný dvojče! Pořádný dvojče znamenalo dva tapy pro přehrávání kazet, rozhodně ekvalizér, možnost ho narvat buřty, ať lze s ním vyrazit do terénu, výstup na sluchátka atd. Lepší byla barva černá, protože stříbrná byla tenkrát na ústupu a začal ji používat tehdejší koncernový podnik Tesla a tu nikdo z nás kluků rozhodně nechtěl.
A jednoho dne se stalo. V nákupním domě Kotva mi moje máma pořídila dvojče Panasonic. Zatímco východní Němci v Praze se snažili dostat na ambasádu SRN, já už věděl, že přelézat plot je zbytečné. Držel jsem svoje dvojče a věděl, že to prostě padne. Měl jsem k tomu svoje nevyvratitelné důkazy. Moje dvojče totiž mělo ještě navíc oddělitelné reproduktory, úplná bomba a prostě tenkrát nejvíc, analogový input pro jiné audio zařízení a zrychlené kopírování kazet.
Během necelých třiceti let moje dvojče mě neustále doprovázelo, zažilo moje punkové léta, fungovalo jako audio repro při hrání počítačových her a v posledních letech si zahrálo v několika videoklipech hiphopových a punkových kapel, kde byla potřeba vytáhnout pořádný oldschool.
A teď opět pro moje dvojče přišla jeho zásadní role. Dojel jsem si pro něj do sklepa a postavil si ho významně do pokoje. Je takovým lakmusovým klučičím papírkem mého vnímání svobody. Zatím hraje a vyzkoušel jsem, že ani necuchá kazety. Takže dobrý. Symbol svobody funguje, až přestane hrát, dám vám vědět, ať stačíte přelézt ploty!
jirkam, spoluzakladatel StreetCulture o.p.s.
Reklama