Blog ředitelky No 8: Fotili jsme se

Ale kdo přišel, toho Cuky krásně blejsknul na terase s Žižkovskou věží v zádech, popř. s křakem v ruce (Yadel a Forman, pořad Křak) nebo na cool městském kole z Amstru, na kterém nevyjedeš žádnej kopec, takže je ti v Praze na nic (Apačka, pořad Latté Night). Nebo v nádherném lofi úboru a s teatrální grimasou (Olias a BioMasha, pořad Shitparáda), nebo naopak s úplně přirozeným nenápadným výrazem (Ondra, pořad UK On Da Air). Anebo dokonce se slávistickou šálou kolem krku (Hvojt, pořad Diference) - to už je ale fakt na hraně cenzury, protože mu to žere jenom Ivan B. (Doufám, že fotka, na které mi Hvojt půjčuje šálu při společném focení - aby se to nějak rozpohybovalo, se ztratila.) A zároveň je nutné dodat, že většina týmu stejně fandí Bohemce!

Pancho (pořad Lazy Beats) nepřišel. Musel si jít koupit plavky na dovo u moře s přítelkyní - fíha, chlape, snad zaboduješ! Dan (pořad Fresh'n' New) taky nemohl. Šel povzbudit svého kámoše, který se vracel do ringu a v neděli vyboxoval vítězný zápas s ostravským soupeřem. Slovy Dana: dostal pěkně přes držku. IZM (pořad Heavy Artillery) měl omluvenku. Nejdřív měl klidný hiphoperský oběd (kde jsou časy rebelů ze sídlišť...) a pak poctivě sázel další graffiti ve Streetu – přijďte se podívat do třetí místnosti! Ale proč to píšu: docela chyběli. Kromě jiného i vizuálně, protože vypadají zase úplně jinak než ti, co se fotili, a dohromady bychom byli dokonalí. Na druhou stranu je fakt, že nejkrásnější byli v neděli opět úterní hc a punk kluci. Vilém (pořad Deadly Zone), JirkaK, Martin Suicide a Helmut (všichni pořad Kidsandheroes Radio Show). Nevím, jak to dělají, ale oni se prostě strašně rádi fotí a je to poznat. Asi se to už vžilo jako klišé a my ostatní můžeme pro příště leda tak překvapit.

Focení týmu StreetCulture na Vítkově

A teď úvaha.

Na „teambuildincích“, kdy se vyžene pracovní parta za město do chatek, se někdy vedou kecy o týmovém duchu, žvaní se o tom, že všichni musí dýchat jedním dechem a srdce jim musí bít stejným beatem. Jinak že nejsou tým a nic společně nedokážou. Pochybuju sice, že tohle zrovna někoho nakopne k tomu, aby se zajímal o to, co dělají druzí v týmu, ale budiž.... Naštěstí ve StreetCulture každému tluče srdce jinak, každého baví jiná hudba a o tom, co poslouchá někdo jiný, může polemizovat doaleluja klidně za mikrofonem ve studiu po několika pivech.

Je fakt supr, že ve StreetCulture je každej jinej. A doufám, že by mě všichni poslali někam, kdybych vyhlásila, ať to na focení nějak barevně sladíme. Taky doufám, že to tak bude vždycky a že se nikdy nebudu slyšet, jak v nějakém promo rozhovoru říkám, že se nám podařilo „uhníst vyvážený tým, kde všichni spolupracují a přirozeně se propojují“. To mě pak vyveďte z ringu!

PS: Chtěla jsem napsat ještě něco o Cukym... Jak to všechno dobře nafotil, jak hned po focení odcházel do Streetu makat za bar, jak den předtím odehrál set ve stanu StreetCulture v Bořivojce na Zažít město jinak a pak šel zase makat do Streetu za bar. Ale už to někdo napsal líp: Cuky je Street! Cukyho pes je Street! Cuky a jeho pes jsou StreetCulture!

Čau, Ajva